Český architekt, člen tzv. Puristické čtyřky, Devětsilu a Spolku výtvarných umělců Mánes. Profesor na pražské AVU, v letech 1954-58 stál v jejím čele jako rektor. Od 30. let se věnoval rekonstrukcím historických objektů (Karolinum, Betlémská kaple, Pražský hrad). Některé Fragnerovy stavby jsou řazeny k vrcholům české architektury 20. století. Je autorem návrhů budovy Domu kultury města Ostravy.
Ještě před studii musel Jaroslav Fragner narukovat na frontu 1. světové války, kde byl vážně zraněn. Až poté začal pod vedením Josefa Gočára studovat České vysoké učení technické v Praze, stal se členem několika spolků (Puristická čtyřka, Devětsil) a hned po studiu navrhl pavilon nemocnice v Mukačevu na Podkarpatské Rusi. Ve 20. letech si jej začali všímat významnější klienti, pro které navrhoval vily a rodinné domy. Mnohé jeho funkcionalistické vily stojí dodnes v obci Nespeky u řeky Sázavy. Jednu z nich tam postavil Fragner i pro sebe. Kromě obytných staveb navrhl také několik továrních komplexů (např. budovu tepelné elektrárny v Kolíně) a později se věnoval rekonstrukci historických budov. Nejznámější je jeho záchrana pražského Karolina, původní gotické budovy Karlovy univerzity.
K rekonstrukci Karolina byl Fragner povolán na konci 30. let. Zároveň se chopil také úlohy obnovit původní gotickou Betlémskou kapli. Rekonstrukce Karolina nakonec trvala, i s ohledem na 2. sv. válku, která práce přerušila, dlouhých 22 let.
Po válce byl Fragner jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění a v letech 1954–1958 tam působil jako rektor. Jeho ateliérem prošla například i známá architektka Eva Jiřičná. Kromě toho byl Jaroslav Fragner v roce 1953 jmenován předsedou Svazu architektů ÚSČVU a od 30. let se angažoval ve Spolku výtvarných umělců Mánes.
Fragnerovy první práce byly ovlivněny kubismem, ve 20. a 30. letech tvořil ve stylu internacionálního funkcionalismu a například při navrhování Domu kultury města Ostravy v 50. letech vycházel z principů neoklasicismu.
