V dubnu roku 1961 doletěl první člověk do vesmíru, vládnoucí Komunistická strana Československa oslavila své 40. výročí a v Ostravě se otevřel největší kulturní dům v zemi. Tehdejší tisk ho popsal jako bílou loď uprostřed černého města. A jeho oficiální název? Dům kultury pracujících Ostravy.
Stavba nového kulturního domu byla oficiálně zahájena 12. června 1956 na místě bývalého hřbitovního zahradnictví, v těsné blízkosti městského hřbitova (dnes Sadu Milady Horákové). Jeho slavnostní otevření a zahájení činnosti proběhlo o pět let později, v neděli 16. dubna 1961 na 40. výročí založení KSČ.
V divadelním sále byla tehdy uvedena sovětská agitační hra Nad Dněprem a ve velkém společenském sále hrál Ostravský symfonický orchestr cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Do budovy jen během prvního dne provozu zavítalo asi 10 000 návštěvníků a záhy se Dům kultury pracujících Ostravy stal centrem městského kulturního a společenského života.
Slavnostní otevření v r. 1961, fotografie z výroční brožury vydané k 5. výročí DK
Přípravný tým však uvažoval o slavnostním otevření již v průběhu roku 1960. Nejvhodnějším termínem se tehdy zdálo být výročí VŘSR připomínané každoročně 7. listopadu. Tento termín ovšem nakonec nestihli a Krajská odborová rada – tehdejší zřizovatel kulturního domu – o povolení k užívání stavby opakovaně žádal až v první třetině roku 1961. Odbor pro výstavbu ho nakonec udělil 10. dubna 1961, pouhých pět dní před chystaným otevřením. Dokončovací práce a odstraňování kolaudačních závad pak trvalo až do druhé poloviny roku 1962, tedy víc než rok po oficiálním zahájení provozu.
Programu kulturního domu z roku 1961
Architektonická soutěž
O potřebě nového kulturního domu v těsné blízkosti centra Ostravy se diskutovalo už začátkem padesátých let. Jeho výstavba měla být spojena s celkovým pojetím Gottwaldovy třídy (dnes 28. října), na níž měl kromě kulturního domu vyrůst také dům pionýrů, divadlo, muzeum prvního komunistického prezidenta či administrativní paláce.
Architektonická soutěž na návrhy pionýrského a kulturního domu byla vypsána v roce 1954. Zúčastnil se jí i tým AVU vedený architektem Jaroslavem Fragnerem a právě jeho návrh na nový kulturní dům nakonec zvítězil, ačkoliv se zprvu porotě zdál málo monumentální a neodpovídal tehdejší představě o správné stalinské architektuře.
Původní interiéry
Ikonické průčelí obložené travertinem, korunované sousoším z dílny Vlastimila Večeři a Jiřího Myszaka, krémové keramické dlaždice, venkovní fontány. Vnější podoba ostravského kulturního domu zůstala dodnes zachována tak, jak ji J. Fragner v 50. letech navrhl. Jeho interiéry se však vlivem série necitlivých zásahů oproti původním návrhům výrazně proměnily. Jak tedy vypadaly útroby domu kultury na samém počátku v roce 1961?
Návrhy Jaroslava Fragnera z 50. let
Největší sál v prvním patře, říkalo se mu tehdy estrádní, disponoval oproti dnešní podobě vysokými vertikálními okny, kterými mohlo do sálu pronikat denní světlo. Kvůli špatné akustice se okna později zazdila. Ve středním, tzv. klubovém křídle se nacházela veřejná knihovna s čítárnou, dnešní kino Art sloužilo jako konferenční místnost a původní kinosál s kapacitou 400 míst se nacházel v západním křídle spolu s loutkovým divadlem a dvěma cvičnými sály pro pěvecké a taneční soubory.
Po rekonstrukci v 90. letech se bohužel z původního kinosálu stala tělocvična, z vestibulu kina hospoda. Zaniklo loutkové divadlo i knihovna. Současné vedení Domu kultury města Ostravy naštěstí usiluje o návrat k odkazu J. Fragnera a pokud se podaří realizovat výstavbu nového koncertního sálu, dočká se citlivé rekonstrukce v duchu Fragnerových návrhů také samotný dům kultury.
Vítkovický kulturák
Především mladším ročníkům nemusí být zřejmé, proč se budově někdy přezdívá “Vítkovický kulturák”, přestože se nachází v Moravské Ostravě. Přízvisko “vítkovický” totiž získal od svého dřívějšího zřizovatele. Zatímco v prvních letech fungování měla ostravský dům kultury na starost Krajská odborová rada, na začátku roku 1964 jej převzala do správy tehdy nejpočetnější podniková odborová organizace v Ostravě, která působila právě ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda (VŽKG, později VŽSKG). Postupně se tak budova přejmenovávala na Dům kultury pracujících VŽKG, Dům kultury Vítkovických železáren nebo Dům kultury Revolučního odborového hnutí VŽSKG.
Až po revoluci budova získala dnešní název Dům kultury města Ostravy. Pro většinu Ostravanů to však vždycky byl jednoduše “kulturák”. A tak je tomu dodnes.
Text čerpá z knihy Martina Strakoše Bílá loď uprostřed Ostravy – k dostání na pokladně DKMO.
