V dubnu roku 1961 doletěl první člověk do vesmíru, vládnoucí KSČ oslavila své 40. výročí a v Ostravě se otevřel největší kulturní dům v zemi. Tehdejší tisk ho popsal jako bílou loď uprostřed černé Ostravy a jeho první oficiální název zněl Dům kultury pracujících Ostravy. Rozlehlé stavbě s krémovou fasádou a nezaměnitelným průčelím však Ostravané dodnes neřeknou jinak než „kulturák“.
Neoklasicistní budovu navrhl architekt Jaroslav Fragner. Stavba probíhala v letech 1956 až 1961 na místě bývalého hřbitovního zahradnictví. Záhy po zahájení provozu našlo v kulturním domě útočiště například Divadlo Petra Bezruče nebo Ostravský symfonický orchestr, dnes Janáčkova filharmonie Ostrava.
Pod střechou domu kultury se však nesetkávali pouze profesionální umělci, nýbrž také klubisté nejrůznějšího zaměření a členové mnoha neprofesionálních uměleckých souborů, například folklorního souboru Opavica nebo taneční klub Jarky Calábkové. Býval navíc často kulisou významných životních událostí jako jsou svatby nebo promoce. U příležitosti letošního výročí se proto zaměřujeme na vzpomínky vybraných pamětníků i široké veřejnosti.
„Vzhledem k současné situaci jsme museli upustit od oslav, které jsme na letošek připravovali, a místo toho shromažďujeme vzpomínky pamětníků na všední život v kulturáku,“ popisuje vedoucí programu Jiří Močička a zároveň vyzývá, aby se o své zážitky spojené s domem kultury podělila i široká veřejnost. „Mnoho mých kolegů našlo ve svých rodinných albech fotografii, která byla pořízena právě tady v domě kultury nebo v jejím okolí. Rodiče jednoho z našich techniků se tady dokonce brali. Přivedlo nás to na myšlenku tyhle příběhy sesbírat, podělit se o ně a zároveň zachovat pro další generace,” dodává.
Rozhovory s pamětníky i příběhy a fotografie ostravské veřejnosti budeme v průběhu dubna pravidelně zveřejňovat na webu a sociálních sítích.